Duben 17

[r-foto-b] Výhry a další informace.

1. miesto - fotonálepky z výhernej fotografie, uverejnenie v časopise Abdon, posun do veľkého finále

2. miesto - pohľadnica z výhernej fotografie, uverejnenie v časopise Abdon, posun do veľkého finále

3. miesto – uverejnenie v časopise Abdon, posun do veľkého finále

výherca fotografie miláčik( vyhodnotenie až po štyroch ročných obdobiach) – publikáciu knihy Fotografujeme na kinofilm (John Hedgecoe, Slovart)

Výhry sa môžu do ukončenia jarnej časti zmeniť. Avšak iba sa k nim niečo pridá, nie uberie. :) Včas upozorníme na zmeny!

Share Button
Category: r-foto-b
Duben 2

Restlessness.

Sedím u oprýskaného dubového stolu, který by už opravdu potřeboval nalakovat. Léty zašlé bílé stěny se halí do tmy a nabírají barvu sousedovic kočky, kdkoliv kolem projede auto a posvítí do okna. To je otevřené dokořán. Vlastně obě: střešní i boční. Do pokoje občas lenivě vletí závan větru, pohraje si s mými vlasy a zase uteče, dřív, než to stačím postřehnout. Venku se tmou ostře kontrastují ovocné stromy obsypané květy.  Už jen ten popis by člověka donutil, aby vstal a vylezl ven a podíval se na tu parádu. Ale já dál sedím a upřeně koukám do malé knížky. Takových jsou v knihovnách tisíce- ani je nepostřehnete, protože jsou nenápadné a dobře zastrčené. Ta knížka je plná mouder do života od různých filozofů. Nemůžu se nesmát, když pročítám některé formulace, stovky let staré poučky, které jsou přitom tak aktuální.

Na okně stojí dřevěný rámeček s fotkou, na které jsem s dalšími třemi kamarády a mou bývalou chemikářkou- to je mimochodem jeden z nejlepších lidí, které jsem kdy poznal. Jsem fascinován tím, jak může někdo pouhopouhým úsměvem proslunit den lidem ve svém okolí. Na druhé straně stolu se válí pomuchlaný sešit biologie, který jsem ve vzteku počmářal přilouplými texty. Teď už necítím nic, snad jen chladné pohrdání. Když existují lidé, kteří vám sami od sebe náladu zlepší, musí zákonitě existovat i ti, kteří vám ji zkazí. Ti, kteří poučují, přesto sami dělají věci, které by dělat neměli. A ta přehnaná sebejistota mě dohání k šílenství.

Na chvíli odkládám knížku a otevírám fotoalbum. na jedné fotce tam stojí, s nepříliš pěknou grimasou, mezi přáteli, které jsem poznal netradiním zůsobem, přesto mi přisrostli k srdci. A už zase žasnu- Během deseti dnů, které jsem strávil s těmito lidmi, jsem si uvědomil, kam chci směřovat svou eistenci, kým chci být. A našel jsem i životní vzor, kterým je člověk mezi dospělými nepříliš oblíbený, přesto však jeden z nejčestnějších a nejlaskavějších lidí, které jsem kdy poznal.

Všechno zavírám a zakládám si ruce za hlavu. Z červeného poznámkového bločku na mě nasupeně civí „syžet“ se třemi vykřičníky. Ušklíbnu se na něj. Povinnosti známe a máme všichni. Většina z nás zná i zábavu, ale myslím, že to nejsou všichni. Taky mě napadá nedávná hádka s jednou nepříliš chytrou ženou, která vehementně tvrdí, že mladý člověk bývá nerozumný a že nemá zkušenosti. A tomu se velmi horlivě bráním. O tom, jaký kdo je, nerozhoduje jeho věk, ale to, co prožil.

Už dlouho se honím za svým cílem- a to je, že chci něčeho dosáhnout. A tak přemýšlím, v čem jsem vlastně dobrý, co umím. A ihned mě napadá, že se přece vždycky najde někdo lepší, vždycky se najde někdo, kdo bude zpochybňovat věci, které dělám. Naivně jsem se domníval, že bych mohl být novinářem. Potom jsem si přečetl dílo jedné mladší kamarádky, která mě svým stylem psaní odpravila, no a uvědomil jsem si, že tudy cesta nevede. Chtěl jsem být jazykářem, ale ostatní mě brzy přesvědčili, že nejsem natolik dobrý, abych se před někoho postavil a předával informace, které sám nemám- nebyl to jejich záměr, vyplynulo to z chování. Chtěl jsem být učitelem, ale žalostná situace tady mi to nedovolí. Chtěl jsem cestovat, ale uvědomil jsem si, že na to nemám prostředky.

A pak jsem vedl dlouhé a dlouhé rozhovory s člověkem, který je mi blízký. A ten mi řekl, že na mám na sebe příliš vysoké požadavky. A já teď přemýšlím nad tím, jestli něco v budoucnu dokážu.

Chtěl jsem létatl, ale polámali mi kříkdla. Teď mi nezbývá, než do cíle dojít pěšky. To ale neznamená, že se o to nepokusím.

 

Share Button
Duben 1

[The Book Challenge] Duben 2014, Hraničářův učeň: Královská hraničářka.

Zdravím všechny čtenáře naší pravidelné rubriky! MusímTBC_JF
přiznat, že měsíc březen byl pro mě velmi vyčerpávajícím
měsícem, ale na jednu knihu (normálně jich totiž bývá víc)
jsem si čas našel. Tentokrát to byl Hraničářův učeň XII od
Johna Flanagana. Na jeho knihu jsem tenkrát narazil zcela
náhodou, naše malá místní knihovnička dokupovala pár
nových knížek do sekce beletrie. Moc pozornosti jsem
tomu sice nevěnoval, tohle mě ale zaujalo. A teď jen můžu
děkovat náhodě, že se to stalo.
Abdon_spoluprace
Projekt The Book Challenge je dostupný i u našeho partnera, časopisu
Abdon. Dalším externím spolupracovníkem je i blog Aravis.

Oficiální upoutávka

Když se Will stal členem hraničářského sboru, složil
slavnostní přísahu. Teď se zdá, jako by pro něho nic neznamenala.
Poté co byl jeho život rozvrácen strašlivou tragédií,
nemyslí Will na nic jiného než na pomstu. Willovi
znepokojení přátelé musejí najít způsob, jak ho odvrátit
od temné cesty. S řešením přichází Halt: Will si vezme na
starost učně. Všechny překvapí, koho Halt navrhuje – a je
to žádost, kterou Will nemůže odmítnout.
Výcvik vzdorovité a svéhlavé dospívající dívky je náročný.
A když Will na jedné výpravě narazí na bandu zločinců, musí
se rozhodnout, co je pro něho důležitější, zda dotáhnout
do konce svou pomstu, nebo zachránit nevinné životy.
V poslední knize série Hraničářův učeň je v sázce víc než
kdy předtím. Je to Willova poslední výprava pro hraničářský
sbor?

John Flanagan

John se narodil 22. května 1944. Je australským spisovatelem,
překvapivě začínal jako reklamní autor. Později, pracujíc
na volné noze, byl autorem oblíbeného australského
sitcomu. K Hraničářovu učni se dostal přes svého syna, kterému
psával povídky o dobrodružství hraničářů, aby jej přilákal
ke čtení. Původně vzniklo 20 povídek, které daly život
první knize, Rozvalinám Gorlanu. Jeho synovi je nyní třicet
let a je vášnivým čtenářem dobrodružství hraničářů. John
momentálně píše další sérii knih, Bratrstvo, které momentálně
čítá tři knihy. John slibuje, že se obě série provážou, tak uvidíme.

Můj pohled

Tahle knížka se mi hodnotí s těžkým srdcem, a to ze tří důvodů:
Uzavírá sérii, kterou mám moc rád, děj vám hned zezačátku
zasadí pěknou ránu a konečně, už to není úplně ideální.
Musím se přiznat, že jsem zastánce názoru, že měl John
sérii utnout hned po desítce. Bohužel, desítka se mi těžce
nelíbila, jiné prostředí, které mi na hraničáře vůbec nesedělo.
Jedenáctku jsem četl s temnými obavami, které
se nakonec naplnily- nechápejte mě špatně, já mám styl
Johna Flanagana hrozně rád, ale ten obsah se mi nelíbil.
Dvanáctka, jak jsem už řekl, zezačátku zasadí herdu do zad,
ale potom příjemně pohladí po duši. Jen vám prozradím,
že v královské rodině probíhají nepokoje, které vyústí tím,
že ke sboru hraničářů přibude první dívka – hraničářka.
Knížka se čte velice dobře, stránka za stránkou. Některé
pasáže jsou ale tak popisné a zdlouhavé, že jsem si u čtení
musel dát pauzu. To docela zamrzelo. Taky se opakuje dost
věcí z knihy první, na druhou stanu je spousta věcí nových.

Hodnocení

Databazeknih.cz- 90% (27 čtenářů)
BUX.cz- 4/5 hvězdiček (7 čtenářů)

Soutěž

Naše soutěž stále platí – doporučte knížku a vyhrajte!
Všechny tipy schováváme a na konci roku jeden vybereme.
(souteze@ondrajs.eu a casopisabdon@gmail.com )

Share Button
Březen 30

Jedna stránka nebo jedenáct?

Tak vám sedím na zadku a snažím se nějakým způsobem si zapamatovat obrovksé množství informací, které pro mě nemají absolutně žádnou hodnotu. Kdosi mi asi měsíc zpátky říkal, že se dokázal naučit třeba dvacet stran na test, aby všechno zapomněl, jakmile odložil tužku. Řekl bych, že to asi perfektně funguje v našem systému. Člověk se naučí a zapomene. Musím smeknout před lidmi, kteří udělali maturitu z české literatury nebo jiného „papírového“ předmětu.

Přijde mi naprosto nemyslitelné chtít po někom, aby se posadil, naučil se něco, co mnohdy ani nemá logiku, a napsal test na jedničku, porpř. udělal zápočet.

Osobně se mi líbí předměty typu matematika a fyzika, a to i přesto, že rozhodně nejsem dobrým studentem matematiky. Látka se postupně spojuje, sbírá se dohromady a tvoří jeden velký logicky řetězec. Jestliže neumíte násobit, dělit, sčítat a odčítat, těžko budete v  budoucnu louskat rovnice. Na druhou stranu, pokud jste zdatní, můžete si pomoci tím, co už umíte, a odvozovat. A to kouzelné je to, že s neučíte, jak vyřešit rovnice (Tisíce příkladů a jejich řešení nazpamět neumí snad nikdo… no, skoro nikdo.), učite se, jak s nimi pracovat. Stejně tak funguje jazyk. Pokud člověk udělá jeden velký nálet a začne se biflovat slovíčka a fráze, asi mu to moc nepomůže, možná trochu. Postupně absorbování a odvozování je zaručená cesta, jak dosáhnout úspěchu. A to nemluvím o akademické znalosti, pouze o běžném používání. (Jak říkává naše fyzikářka: „Pamatuju si čtyři vzorce a z toho odvozuju.“ Wow.)

No, pak tady máme předměty, které rozhodně jsou biflovací- zeměpis, dějepis, ZSV, biologie, apod. Často se ozývá, že se matematika a jazyky nedají naučit, kdežto tyto předměty se učí jednoduše. To je pravda, protože u nich stačí obsáhnout text a člověk projde. Pro mě osobně je ale naučit se něco bez logiky, a co je horší, bez kladného vztahu k předmětu, peklo. Nemůžu nikomu zazlívat, že není zrovna nadšený a zapálený do učení, když ho to nebaví. A ruku na srdce- je jednodušší si sednout za katedru s přípravou, nadiktovat něco, pak udělat test a oznámkovat ho, než se před někoho postavit, mluvit, vysvětlit tomu člověku princip a zjistit, jestli ten člověk dokáže danou věc použít(Viděli jste někdy u pana ředitele přípravu? Já ne, jenom seznam příkladů.). V prvním případě bych asi neměl čisté svědomí, protože pokud se to, co učím, nachází na papíře a ne v mé hlavě, neučím, ale diktuju. A tím bych tedy rád smeknul učitelům, kteří dokáží tohle všechno udělat bez berličky v podobě papíru na stole. Samozřejmě, proč si neudělat přípravu? To je v pořádku. Není ale v pořádku něco splácat, pak se postavit před člověka a diktovat mu to z papíru. Pakliže každý učitel, který učí „biflovací“ předmět, dokáže odprezentovat daný okruh bez pomoci, můj článek je bezpředmětný. A navíc bych to ani sám nedokázal. To je důvod, proč jsou mou volbou jazyky a matematika s fyzikou, i když nejsem hvězda. Proto volím jednu stránku, ne jedenáct.

Share Button
Březen 21

Zpráva dne: Allods Online se vrací do Ruska a gPotato „leveluje“

V nedávné době byla společnostmi Webzen Dublin Inc. a Mail.ru Group ohlášena velká změna. Asi nejstlavnější ruská MMORPG- totiž Allods Online- se kompletně přesouvá pod ruský Mail, protože je v současnosti vlastníkem vývojářké skupiny a protože se Webzen rozhodnul „posunout dál“. Na stránce gPotato.eu nebo gPotato.com je třeba provést herní transfer, hráčům zůstává starý účet a musí si založit nový  ve službě my.com.

Migrwebsite

Nový herní portál pro Allods Online. (klikněte pro zvětšení)

Všem hráčům je momentálně rozesílán mail, který je upozorňuje na nutnost transeru a nabízí bonusový materiál do her, které u Webzenu zůstávají.

Migrmail

E-mailové upozornění pro hráče Allods.

Webzen také velkolepě oznámil spojení severoamerického a evropského portálu gPotato, oba tyto portály formálně zaniknou a jejich hry přejdou pod nově zerkonstruovanou stránku Webzen.com, společnost to oznámila před několika dny na všech svých portálech. Momentálně probíhá přípravná fáze.

Účty by měly zůstat zachovány.

Share Button